01n 5 °C
Marek Havlíček: «Ocitl jsem se ve špatný čas, na špatném místě... uprostřed válečného Doněcka»

Marek Havlíček: «Ocitl jsem se ve špatný čas, na špatném místě... uprostřed válečného Doněcka»

Marek Pokorný 1957 0
Marek Havlíček – cestovatel z českého města Neratovice, který na motorce procestoval celou Afriku a dorazil na Ural. Pan Havlíček nejenom jezdí na motorce, ale se snaží také poznat místní obyvatelé a jejich kulturu. Následně píše články ve svém travel blogu, který každodenně čtou stovky lidí
Marek Havlíček: «Ocitl jsem se ve špatný čas, na špatném místě... uprostřed válečného Doněcka»
Русская версия

Marek Havlíček – cestovatel z českého města Neratovice, který na motorce procestoval celou Afriku a dorazil na Ural. Pan Havlíček nejenom jezdí na motorce, ale se snaží také poznat místní obyvatelé a jejich kulturu. Následně píše články ve svém travel blogu, který každodenně čtou stovky lidí. Nedávno zvědavost přivedla cestovatele do zajetí v Doněcku! O tom, jak se to stálo a proč to všechno dělá v exkluzivním rozhovoru s korespondentem 420on.cz.


foto: Marek Havlíček

 
 Pane Havlíčku, kolík států a měst už jste procestoval? Proč jste vybral cestu do bývalých zemí Sovětského svazu?
 
 Nikdy jsem nepočítal kolik zemí už jsem procestoval, určitě to bylo víc než sto a od doby co jsem autem objel dokola Afriku, jsem snil o cestě autem na Čukotku. Vesmír tomu chtěl, že se naše cesty z tehdejší přítelkyní rozešli. Takže to zůstalo stále jen snem, který jsem si chtěl alespoň částečně splnit cestou na Ural, přes Pobaltí. A pak už jsem jel i dál, do jiných Sovětských zemí.Mám rád Slovany, jejích kulturu a zemí.
 
 
 
«S pár lidmi jsem se bavil, jedni říkali že nynější prezident je jejich zachránce a osvoboditel. Jiní říkali, že jediná cesta jak z toho, je vstoupit do EU, protože EU je jediná, která by v zemi mohla dohlídnout aby se tam nekradlo. Další tvrdili, že se tam kradlo vždy a že se krást bude i dál».  
 
 
 Jakou jste vybral trasu?
 
 Jsem jel do Ruska přes Pobaltí, a pak z Ruska jsem přijel do Mariupolu, odtamtud do Doněcka, pak zpět do Mariupolu a odtamtud do Oděsy. Ostatní byla jen malá městečka či vesnice, kde jsem se někdy zdržel, nebo jen projel, ale tohle nepočítám.
 
Ale mé trasy jsou vždycky jen prvotním odhadem, většinou je vše jinak, někdy paličaté trvání na svém člověka může dostat do kolen, proto raději kreativně upravuji cestu dle toho jak se věci rodí.


foto: Marek Havlíček
 
 
 Měl jste nějaký názor na politiku Putina, válku na Ukrajině před cestou do Doněcku? Změnilo to po cestě?
 
 Nemám doma už čtvrt století televizi, zprávy nesleduji, takže jsem vlastně znal jméno Putin, ale nic víc, to samé jsem naprosto nic nevěděl o tom co se děje na Ukrajině, proč a tak. Na místní situaci a na Putina, jsem se ptal jak v Rusku, tak na Ukrajině. Přišlo mi, že dle toho, co lidé v Rusku říkali, že k Putinovy vzhlíží jako k osobnosti, která zem dala viditelně a prokazatelně během jeho vlády pořádně na nohy, pozvedla ji, zlepšili se platy atd. Po tom co jsem se vrátil, jsem se pídil po informacích. Pochopitelně tam byla celá řada rozporuplných info, nebo věcí které nebyli asi až tak v pořádku, například znárodnění firem, které mají pod kontrolou 95% Ruského nerostného bohatství, ke kterým došli ne příliš poctivou cestou po rozpadu SSSR, jak všichni víme. A byl to jeden z Putinových špatných kroků? Nebo těch dobrých? Demokratických? To je na každém jak to vidí. To co jsem viděl na vlastní oči, bylo to jak rostly před očima silnice, infrastruktura, nemocnice, sídliště, jaký výběr měli místní obchody (výběr zboží byl několikanásobně větší než v ČR, srovnatelný, možná větší než v Německu). To vše mi říkali Rusové, to vše jsem si ověřoval na internetu. A to vše Rusové připisují Putinovy a díky tomu je tak oblíbený a stojí za ním. Jinak já jsem osobně s Putinem nemluvil, tak si nemůžu na Putina udělat vlastní názor, vše je zprostředkované a jak víme, média z kohokoli mohou udělat buď zloducha, nebo anděla.
 

«Domobrana se o mě starala dobře, nabídli mi jídlo, sprchu, následně i postel na spaní a na konci i zbraně kdybych s nimi chtěl bojovat».  


foto: Marek Havlíček

 
 Co se tam ve skutečnosti dělo v Doněcku? Můžete popsat situaci v konkrétních městech?
 
 Co se tam ve skutečnosti dělo, asi ví málokdo. Já mohu jen popsat co jsem viděl a co jsem zažil, protože si uvědomuji, že kdybych jel třeba jinou cestou, nebo v jiný čas, mohl jsem vidět úplně něco jiného, nebo dopadnout jinak. V Mariupolu, mě přišla dost zlomená nálada, lidé si uvědomovali že je boj za kopcem, měli na paměti to, že se tu před pár měsíci zabíjelo na ulicích, umírali civilisté, že se tu střílelo. Na lampách vlály ukrajinské vlajky, na sloupech byly barvou nakreslené ukrajinské vlajky, ale většina jich byla přetřena krvavou barvou. S lidmi co jsem mluvil, a ptal se, nebyli nadšení z nynější vlády, spíš naopak, nikdo se moc nechtěl vyjadřovat, vnímal jsem jen sklíčené a smutné obličeje. Strach. V Doněcku, to byla jen domobrana z kterou jsem se bavil, ty jen vzali do rukou zbraně, aby bránili své domovy, své město, svou oblast. Místňáci, kteří se začali bránit. Oděsa byla jiná, všude vlajky, všude plakáty, bilbordy, na nich vojáci a malé děti s propagandistickými nápisy. Přišlo mě to jako v před volbami, že se lidem hučí do hlavy horem dolem aby si mysleli něco, aby volili někoho, aby stáli za někým. Ale bylo to až tak agresivní, že mě z toho chvilkami běhala husí kůže. S pár lidmi jsem se bavil, jedni říkali že nynější prezident je jejich zachránce a osvoboditel. Jiní říkali, že jediná cesta jak z toho, je vstoupit do EU, protože EU je jediná, která by v zemi mohla dohlídnout aby se tam nekradlo. Další tvrdili, že se tam kradlo vždy a že se krást bude i dál. Další říkali, že je východní Ukrajinu nenávidí, najímá si žoldáky a vyvražďuje lidi na západní Ukrajině. Jiní tvrdili, že se společně s NATO musí postavit Rusku a zabránit tak invazi. Jiní zas, že by Ukrajna měla zůstat „na Ukrajině“ a měla by se vykašlat i na EU, i na USA i na Rusa. Jiní vzpomínali na dobré časy z Ruskem a mluvili o tom jak jejich příbuzní odjeli do Ruska a jak je tam líp, že se odejít do EU vlastně nedá, že je tam nikdo nechce a že odcházejí do Ruska, kde se jich ujmou a pomůžou jim. Bylo dost zřetelné, kdo přemýšlí hlavou, kdo papouškuje a nemá vlastní názor, dle argumentace, a postoje se to dá lehce vyčíst.
 

foto: Marek Havlíček

 
 Jak se stalo že jste se ocitl v zajetí?
 
 Ocitl jsem se ve špatný čas, na špatném místě... uprostřed válečného Doněcka, kde se zrovna zas tak neválčilo a fotil jsem kostel, najednou šup, náklaďák, šup zajetí.


foto: Marek Havlíček
 
 
 Můžete popsat situaci tamhle? Jak jste se ze zajetí dostal?
 
 Domobrana se o mě starala dobře, nabídli mi jídlo, sprchu, následně i postel na spaní a na konci i zbraně kdybych s nimi chtěl bojovat. Všichni to byli vstřícní a slušní lidé. Ale pochopitelně jsem z nich měl strach, ty všechny zbraně, oblečení, střelba kolem. Okna u budov byla zapytlovana. Mezi muži bylo několik zraněných. Chlapy odpočívali v pokojích, na dvoře, někteří odjížděli civilním náklaďákem nebo civilními auty, jiní zas přijížděli. Seděl jsem s nimi společně na dvoře, vyptávali se mě. Prověřoval, zda nejsem špion, nebo něco podobného, pak několika zjistili že nejsem a že nejsem, že nejsem nejaký nepřítel a nabídli mě, že tam můžu pár dnů zůstat. Odmítl jsem. Dali mě svou nášivku pravoslavné armády. Rozloučil se s nimi a popřál jim štěstí.


foto: Marek Havlíček
 
 
 Umí tam někdo český? V jakém jazyce jste se tam povídali?
 
 Ano, někdo se pochlubil nějakou českou větou. Jinak jsem si oprášil ruštinu a když jsem nemohl vyhrábnout to správné slovo, kombinace češtiny, slovenštiny a případně angličtiny vždy přinesla úspěch.
 
 
 Byli na Ukrajině ruští vojáci?
 
 Nevím jestli byli na Ukrajině ruští vojáci, já je tam neviděl. 



«Seděl jsem s nimi společně na dvoře, vyptávali se mě. Prověřoval, zda nejsem špion, nebo něco podobného, pak několika zjistili že nejsem a že nejsem, že nejsem nejaký nepřítel a nabídli mě, že tam můžu pár dnů zůstat. Odmítl jsem».  
 
 Čí vojáci tam tedy byli?
 
 Já viděl na obou stranách spíše partyzány, nevojáky, tedy nováčky. Jedni bojovali s příkazu, za žold, za peníze, protože je to jejich práce, druzí bojovali za něco čemu věří, zadarmo, že jim to říká čest, srdce a rozum.
 
 
 Určíte máte hodně materiálu – audio a video záznamy odtamtud. Plánujete s tím něco dělat kromě umístění na svých webových stránkach?
 
 Někdy se dokopu k tomu, abych udělal z cesty pár článků, sem tam se nechám přemluvit k tomu abych udělal přednášku, nebo výstavu. Ale nemám žádné ambice se prodírat a všem něco ukazovat. Měl jsem pocit, že to, co zažívám a prožívám na cestách, není nic extra co by mohlo ostatní zajímat, měl jsem pocit že takovéhle věci zažívá skoro každý. Ale to, že za necelý měsíc můj článek z Doněcka četlo přes sto tisíc lidí a dostal jsem celou řadu inspirujících vzkazů a emailu, jsem si řekl, že vyštrachám ze zásuvky i ostatní zážitky, které často i převyšovali zážitek v Doněcku svou dramatičností, napětím a nebezpečností. Takže snad do konce roku by měla spatřit světlo světa kniha s osmnácti příběhy.
 

 
Рассказать всем:



Мобильная версия